Narodila jsem se v rodině muzikanta. V pěti letech, jak začala hrát hudba,  už jsem poklepávala prstíky o desku kuchyňského stolu. Mým prvním hudebním nástrojem se stává klavír. Za dohledu rodičů jsem s ne přílišnou horlivostí navštěvovala hudebku a cvičila doma, což mi vydrželo do dvanácti let. Zhodnotila jsem to tak, že už umím noty, zahraju si co se mi líbí a to mi stačí. 

  Hudba mne provází celým životem. Zlom nastává v mých třiceti letech o  Filipojakubské noci. Očarovali mne bicí, za které jsem si jen tak ze zvědavosti sedla a chtěla vyzkoušet, jak se na ně hraje.  Šlo mi to dokonce tak dobře, že jsem doprovázela i další muzikanty. "Chci bubnovat!"                                           

  Bratr měl doma "shodou okolností" bicí soupravu. Uběhl měsíc a pod jeho vedením jsem se naučila naučila pár rytmů, co si osvojil v hudebce. Později přijímám nabídku angažmá do kapely Bohemica Indica ve které hraji dodnes.      

  Možná by mi ten základ na bubny stačil do konce života, nebýt kamaráda, který mě upozornil na inzerát: "Kapela Larva hledá bubeníka". Světe div se! Larvíci mě přijali do své rodiny a já se musela naučit opravdu bubnovat.

Kapela Larva pro mě: " Láska na první poslech!"

Lucie Hanzalová 

 Rodiče mi pouštěli vážnou hudbu už když jsem byla v břiše. Věřili, že na mě bude mi přínosem. Součástí domácnosti byla kytara a klavír na které jsem jen tak brnkala po vzoru starší ségry. Po bytě se skoro nepřetržitě rozléhala hudba z gramofonu s velmi pestrou škálou stylů. 

  Příroda byla dalším vlivným spouštěčem. V předškolním věku jsem stála na kopci v Českém ráji, vymýšlela písničky, zpívala je každý den se západem slunce a později vytvářela představení pro širokou rodinu a sousedy. Ke zdokonalení a zesílení hlasu v období dospívání, přispělo mé pastevectví (pasení koz a ovcí na loukách v Jílovicích). 

   Ve druhé třídě jsem se úspěšně dostala do pěveckého sboru, ze kterého mě úspěšně vyhodili. Důvod: Nekontroluje sílu hlasu, přezpívává sbor. Nespolupracuje :D

   Díky přísnému dozoru tatínka, hraju od deseti do patnácti let na klavír. Učitel je ze mě zoufalý. Místo menuetů skládám vlastní písničky a zjišťuji že na mě má tento způsob ventilace ozdravující účinky. Na školní besídce, kde vystupuji už z vlastní tvorbou, si mě všímá několik deváťáků (budoucí punková kapela Exni!to) a díky nim zjišťuju, že mi zpívání docela jde. Uběhlo pár týdnů a já přijímám své první angažmá do kapely RedGraun- Jílovice. 

   V šestnácti už mám první veřejné vystoupení.  Zábavová kapela každým coulem: Kabáti, Olympic, Katapult. Metallica aj. Fungujeme docela dlouho, do mých jedna dvaceti. Máme odehráno dost akcí a zpětně si uvědomuji, jaký to byl skvělý start a škola pro muzikantský život. 

  Je mi dvacet čtyři let a dostávám se do power metalové kapely Warhawk. Za ten rok jsem se naučila dost, ale nebyli jsme pro sebe stvořeni. Pak probíhá několik dalších neúspěšných pokusů zpívat v kapele. 

  Píše se rok 2017. Jsem barmanka v Singer Pub. Venku sedí "zvláštní týpek" se kterým si pak hodně dlouho povídám. Tvrdí že se jmenuje Evžen, že je to kytarista, že má kapelu a hledá zpěvačku. Kontakt nedohledám, jeho už taky ne. 

  2017 o půl roku později. Singer Pub. Končí směna a já, jako obvykle, zpívám Navarovou. K baru letí týpek a řve, že s ním musím zítra na zkoušku (basák Míra Horký), že má kapelu a hledají zpěvačku. Samo sebou, jedu!! Následující den po cestě do zkušebny nabíráme toho "zvláštního týpka" (Evžena) a já vím, že TOHLE je OSUD a já patřím odjakživa a navždycky k Larvě!!

Co pro mě znamená LARVA? 

Takové propojení lidí, osobností a muzikantů, které mi umožňuje svobodně vyjádřit cokoli a jakkoli v hudbě i v životě.